Říká se, že Boží slovo je plné síly, laskavosti a milosrdenství. Někdy mám ale pocit, jako bych zůstával stranou – jako bych Boží slovo jen slyšel, ale nedokázal ho pozvat do svého života.

Možná i proto chápu, proč Izraelité plakali, když jim Ezdráš předčítal Písmo. Tento příběh se totiž odehrává po návratu části Izraelitů z babylonského zajetí, kde žili bez biblických knih a cítili se od Boha vzdálení. Po návratu pak pocítili lítost nad tím, jak se Mu odcizili, a touhu znovu k Němu patřit. Ezdráš je neutěšuje slovy: „To nic, bude to dobré, “ ale říká: „Udělejme si pořádnou párty, oslavme, že Bůh je s námi!“

Líbí se mi, že Bůh nepřehlíží náš smutek, ale chce nás povzbudit a radovat se s námi. Připomíná nám, že je stále s námi – právě teď, i v minulosti. Jen my to někdy nevnímáme, protože jsme příliš zahleděni do sebe. Setkávat s Ním se můžeme všude kde jsme, zvláště pak v Bibli, v modlitbě, ve službě druhým – třeba i tím, že nezapomeneme na ty, kteří nějak zůstali jsou stranou, a věnujeme jim „výslužku“ (svůj čas, pozornost, blízkost…)

Nebuďme smutní!
Bůh je s námi.
Vyjděme
a „radost z Boha
bude naší silou!“