Fara

Fara

Existence kostela se nepřímo připomíná k roku 1368 a posléze k roku 1373, kde již existovala fara, která se připomíná znovu k roku 1407. K faře byly přifařeny osady Hoštínek, Olšovec, Kurovice a Záhlinice. V druhém desetiletí 15. století se na Moravě zformovala mocná skupina šlechty nakloněná husitismu, ovládající zemské úřady a otevřela viklefsko-husitské agitaci moravský venkov. Moravští páni, jako Lacek z Kravař, Petr Strážnický z Kravař a další, využili svého patronátního práva nad farami a začali do svých kostelů uvádět husitské kněze, takže již od roku 1419 se tlumačovská fara stává husitskou.

Posléze faru i kostel až do konce 16., resp. do počátku 17. století, ovládli Bratříci, Jednota bratrská, kazatelé protestantští, evangelíci. V období třicetileté války roku 1620/21 byl Tlumačov spolu s farou, kostelem a kostelní kryptou vypleněn a vydrancován polskými císařskými lisovčíky, čímž fara zanikla. Ve 40. létech 17. století byl Tlumačov přifařen k Hulínu a od roku 1656 ke Kvasicím.

Roku 1755 byla opět v Tlumačově zřízena fara, která byla severozápadně od kostela dostavěna roku 1759. Jedná se o jednopatrovou budovu, tehdy v průčelí se slunečními hodinami, spolu s hospodářskými budovami s průčelím orientovaným k silnici. Nad dveřmi v pískovcovém portálu nápis: A VIRGINEO PARTU 1759 /Od narození Páně/25.12./1759/. K Tlumačovu byly přifařeny Kurovice a Záhlinice, které roku 1784 byly opět odloučeny a pod Tlumačov spadaly jen dvory Skalka a Terezov.